Pozápasové dojmy #4 - fanynka

UPDATE #4. A zase jinak.:-) Tentokrát vám přináší své dojmy ze zápasu naše nejvěrnější fanynka a šéfka Ultras fanklubu Šárka Pokorná. Zcela pravdivý, nezaujatý a faktickými informacemi nabitý report chytne za srdce každého milovníka fotbalu. A ti co na zápase chyběli snad zamáčknou slzu zármutku, že o něco takového přišli.:-)

Chtít report ze zápasu po fanynce, která sportu nerozumí a beztak se chodí jen koukat na opálené vysportované chlapíky, je podle mě od trenéra příliš, ale prosím. Nečekejte tedy žádnou sportovní analýzu, protože zaprvé jsem šeroslepá, takže z hráčů rozeznávám za nízkého osvětlení pouze trenéra (díky jeho zářivě zlaté kštici) a kapitána (se svítící páskou), a navíc jak jsem byla poučena po zápase – „Nevyžádané rady nikoho nezajímají, zvlášť od holky!“ (a pod kapitánovým roztomilým vzezřením se přeci jen skrývá drsný muž, tak bych se nerada bála chodit potmě sama domů). Ale dobrá. Rozdíl mezi naším týmem a soupeřem se ukázal již před začátkem zápasu, zatímco naši chlapci se bavili tím, kdo je nejstarší, jediný fanoušek soupeře po telefonu vysvětlovat své zuřivé mamince, že přijde dneska trochu později a uklidí až potom, protože spolužáci mají zápas, tak se šel podívat.

Rozhodčí zahájil zápas nesmrtelnou nahrávkou „A přišel vám fandit i režisér?“ – „Ne, ten už je mrtvej…“. A jeho výkon vypadal, že se brzy vydá za ním – chodil nám na tribuny sdělovat, že zítra k té zubařce už opravdu musí, držel se za čelist a úpěnlivě vzdychal – dost často zády ke hře. Což ale týmům evidentně nevadilo a hrálo se jemně a férově. To jistě ocenil jeden z hráčů soupeře, když sténal téměř celou druhou půlku na střídačce a dožadoval se ledu a obstřiků, zatímco na něj volal jeho brankář, kdy už kurva půjde střídat.

Náš tým prokázal, že je sehraný, podpora a motivace z něj stříkala spolu s kapkami potu a tlačil míč neustále na pole soupeřovo. Z několika málo šancí protivníků sice padl jeden usmolený gól, i nadále se ale aktivity obou týmů nedaly srovnat (no tak trošičku zaujatá jsem, no a co), i proto se kotel – i když tentokrát nedorazil(i) naši ultras, a podpora fanoušků tak nebyla, co bývala – na druhou půli nepřesunul a trpělivě čekal u soupeřovy poloviny na gól, abychom to měli pěkně zblízka. A trpělivost přináší nejen růže, ale i góly, zdá se, a tak si díky poslední minutě zápasu – po miliardě odvážných ataků – může nejvíc nejlepší tým brněnské malé kopané připsat na konto další remízu.

Takže fanynky posílají letmé polibky a těší se - v příslibu návštěvy sprch na proslulém hřišti v Habrůvce - na neděli – milujem vás mocinky moc!