UPDATE #5. S mírným zpožděním, ale přece přináší své dojmy z první letošní ligové porážky náš prezident. Nelehkého úkolu se zhostil s ladností slona v porcelánu jemu vlastní. Čtení jen na vlastní nebezpečí. :-)
Habrůvka. To slovo ve mně vyvolává smích ještě teď. A přitom to bylo naše první prohrané utkání. Je už skoro týden poté ale stále se nemůžu zbavit toho ironického úsměvu, se kterým jsem tehdy odjížděl. Ale nepředbíhejme, vezměme si to hezky od začátku.
Účast byla i tentokrát solidní. Až na našeho hrajícího trenéra, obránce a dva útočníky jsme byly tedy komplet. A je se čemu divit, když plánovač tras na Seznam.cz ukazoval před cestou děsivých 26 km. Člověk už si skoro připadá jak v předkole Ligy mistrů, kde jako šampión vyspělé západní země musí cestovat někam na nezmapovaný a vzdálený východ. Naštěstí, naše výzvědná služba v čele s kapitánem a brankářem týmu byla na místě sondovat už týden dopředu, maskujíce se zprvu za amatérské sběrače hub, později mnohem věrohodněji za příznivce sexuální turistiky, takže někteří alespoň tušili, kam se vůbec míří. Strategicky tedy rozdělujeme tým na dvě poloviny, první se transportuje na místo pomocí Lufthansa Airlines, druhá si pak dává sraz u kapitána v Bronxu a zamíří tam na čtyřech kolech. První překonanou výzvou se pak stává ubránění vlastní výstroje, života a počestnosti, než se tam člověk do toho auta vůbec dostane. Druhou pak trpělivé čekání na našeho brankáře, který vstával deset minut poté, co všichni již dorazili na místo setkání. Cestu nám pak velmi zpříjemnil kapitánův vlastní předzápasový motivační remix a informace, že na tom místě, kterému v Habrůvce říkají hřiště, nejsou kromě hřiště ani šatny a sprchy. Ale nevadí, sprchovat se přece nemusíme, jak by zajisté potvrdili naše oddané fanynky.
Po opuštění Brna-města, přejetí Brna-venkova a cestě po okresu Blansko konečně dosahujeme té snové Habrůvky. Na místním mezinárodním letišti nás již očekává zbytek týmu. Zbývá nám tedy poslední, najít hřiště-nehřiště. Podle dostupných informací se nachází ve starém sadu, ležícím v lese na stráni za vesnicí. Nechceme tomu věřit, ale do zápasu zbývá 40 minut, takže se po stylu Záhady Blair Witch vydáváme do tajemného lesa. Již za několik minut spatříme v dálce slabý sloupec dýmu, a poté se zpoza stromů vynoří první plechová buňka… Jsme tu, dvě boudy a stánek na cigára a pivo. Nic neurčuje místa ke konání zápasů jistěji, dokázali jsme to!
Místní koukají dost nevraživě, asi nečekali, že vůbec dorazíme. Žádné snadné body pro ně to tedy nebudou! „Hřiště“ tvoří nahrubo zarovnaná zemina posypaná tu více, tu méně jemným štěrkem. Lajny někdo značil po sobotní tancovačce, jinak si nedokážu vysvětlit, že na levé straně uhýbá na délce hřiště asi o 1,5 metru směrem dovnitř. Ale nevadí, aspoň brány vypadají stabilně. Někdo z od nás ryje botou do „pažitu“ a kleje: „The fuck,maaan.“ Převlečení do dresů je ideálně rychlé, přesně tak, aby vám venku v té kose neomrzly důležité partie. Nezastrašil nás ani památník obětem stojící hned vedle hřiště, takové triky na nás totiž neplatí. Následuje řádná rozcvička (trenér by měl radost!) a tribuny místního stadionu, připomínající tři lavičky ve svahu se začínají pomalu plnit. Čas zapsat soupisku, přichází rozhodčí s prezidentem superligové Habrůvky… Ne, počkat. Přichází rozhodčí a prezident Habrůvky… Ne, to taky ne. Už to mám. Přichází rozhodčí, který je prezidentem fotbalové Habrůvky… Hmm. Zdá se mi, že vidím budoucnost. Až si spoluhráči odhlasují, že bych raději v zájmu dobrých výsledků týmu neměl nastupovat, požádám svaz o to, abych mohl alespoň pískat domácí utkání.
A je tu zahajovací hvizd. Ale protože už to začíná být trošku dlouhé, jsem nucen to zkrátit. Tak tedy: Vláčil šance, Vláčil šance, Vláčil šance, Vláčil šance, Vláčil šance, Vláčil šance, Habrůvka gól, poločas. Vláčil šance, Vláčil šance, Vláčil šance, Vláčil šance, Habrůvka gól, Vláčil šance, Vláčil gól, konec zápasu. Alespoň tak si ten zápas pamatuji já.
Ale i když to dopadlo tak, jak to dopadlo, musím celý tým FCC František Vláčil pochválit! Byly jste super, a i když se to tak nemusí jevit, byl to z naší strany skvělý zápas, jen nám chybělo trochu toho štěstíčka. Pamatujte, i rozhodčí po zápase upřímně uznal, že jsme byly lepším týmem, a to se od prezidenta Habrůvky cení! Jen holt ti kapříci prý nepřipluli…
Takže hlavy vzhůru, a soustředit se na další zápas. A doufám, že jste stejně jako já stále hrdí, že nosíte dres FCC František Vláčil! VYTRVÁME!
Zdraví váš geniální prezident a mizerný obránce, Jirka.
P.S. Veškeré pravopisné i jiné chyby jsou udělány zcela záměrně a pouze zkoušejí čtenářův postřeh. Pokud by někdo chtěl bezchybnou verzi, může si jí za poplatek 1500,- Kč objednat, nebo si ji taky může vycucat z prstu.
P.S.2 Přikládám fotku z toho fotbalového svatostánku, ať sami vidíte, že jsem si to celé nevymyslel. :-) J.
