UPDATE #13 Naše brankářská jistota Jirka na sebe vzal opět zodpovědnost psaní reportu, a zase je to pecka! Až se jednou rozhodně vydat svoje paměti, to bude jasný bestseller. Dan Brown už se klepe strachy. :D
Pohled do minulosti
Bylo sedmadvacátého října. Počasí tehdy bylo hnusnější než cesta do práce a na tom nechutném plácku na Srbské, který vyhovuje ligovým regulím jen proto, že majitel je kamarádem někoho z vedení soutěže, to bylo doopravdy složité. Nejdříve jsme vedli, potom prohrávali, v závěru pak srovnával, tehdy ještě nezraněný Milan a na úplném konci soupeřův brankář nepochopitelně zázračným způsobem chytil Honzovu parádní hlavičku. Zápas dopadl 3:3, protivníci hráli vysloveně tvrdě, Luci skončil v krvi po soupeřově zákeřné kose v plné rychlosti a utkání nedohrál. Já jsem dostal skluzem do koulí a poté co jsem dořval snad všechny nadávky světa jsem zjistil, že dva metry ode mě, hned za bránou, stojí asi patnáct dětí předškolního věku i se dvěma učitelkami. Co tam dělaly v neděli večer mi není jasné do teď ale zážitek z fotbalu si musely odnést vpravdě hodnotný.
Pohled do současnosti
Je osmadvacáteho května, přesně sedm měsíců a den od našeho podzimního utkání s Poutníkem. Hodláme využít veškerých výhod, které skýtá domácí prostředí. Převlečením se přímo na hřišti chceme soupeři vnuknout myšlenku, že není dostatek šaten, plán vychází a protivníci musí obnažit kůži před kritickými zraky našich fans, jejichž nejtvrdší jádro dnes přišlo s warpaintem v našich barvách na tvářích. Těch, tedy fanoušků, došlo oproti podzimnímu zápasu s Poutníkem asi o – a teď nepřeháním – 500% víc.
Poutník je, kromě nepřekonatelného Vyššího principu, posledním týmem ligy, který nám vzal body a také, opět vyjma VP, poslední tým ligy, který jsme ještě neporazili. O motivaci je postaráno, jde se na věc. Podvečerní sluníčko svítí jako o život, soupeřův kapitán prohrává s rozhodčím los – to bez legrace, já se neúčastnil – a je mi dovoleno vybrat si stranu. Pochopitelně volím tu se sluncem v zádech a kapitán Poutníka se s rozhočím inhed začíná hádat. Že prý přeci ten, kdo vyhraje los začíná s míčem a proherce si volí stranu. Blázen. Soupeř tedy začíná první půli s míčem, on bude začínat s míčem i druhou půli, ale to je prostě jedna z těch nepřesností rozhodčího, který jich v zápase hodlá udělat ještě tolik, že se mu tahle promine.
Zápas se od prvních minut odvíjí v klasickém Vláčilově duchu. Tlačíme soupeře, dobýváme jeho bránu a zahazujeme vyložené tutovky. Dozadu hrajeme odpovědně a protivníka, který sice postupně vyrovnává hru, do větších šancí nepouštíme. Po necelé čtvrthodině hry přichází opozdivší se Kuba, rychle se převléká a od šestnácté minuty vedeme 1:0. O pár okamžiků později se trefuje i soupeř. Po přečíslení na naší půlce dokážu rychlou přízemní střelu vytěsnit jen na tyčku, vrátivší se Tomáš balón z před prázdné brány odkpává, bohužel ale trefuje protivníka, který po odraženém míči neohrabaně máchne nohou ještě jednou. Střela mě míjí, odráží se od Toma, teď již stojícího v bráně, a padá do sítě. Takový hnus. Nedá se nic dělat, i ošklivé góly platí, soupeř už jich dnes stejně víc nedá. František Vláčil pokračuje v pohledné kombinaci a několikrát se dostává i do slibného zakončení. Soupeřův gólman ještě ovšem kapitulovat nehodlá, předvádí pár fantastických a pár šťastných zákroků a ačkoliv Poutníkovi útočníci na naši bránu také doráží, je to především jejich brankář, který drží skóre zeměněné. Jen malou chvíli před poločasem už ale konečně zase vedeme, po odkopu od naší brány si hluboko na polovině soupeře Kuba centr zpracuje, stoperovi ukáže záda a brankáři nedá šanci. Na přestávku tedy jdeme za stavu 2:1 pro FCC, stejně jako na podzim.
Druhou půli, jak již bylo naznačeno, opět rozehrává soupeř. S útočníky jsme si řekli, že pár odkopů od naší brány zkusíme nezvykle zrychlit a hned napodruhé to nese ovoce. Za záchrannou brzdu tahá až těsně před vápnem soupeřův nejtrestanější hráč a po zásluze je odměněn žlutou kartou. Z následné standardky sice nakonec nic není, ale Vláčil utahuje šrouby a na soupeřovu bránu doráží stále usilovněji. Brankář něco chytí, něco vyrazí a něco jej prostě trefí. Třeba i v pádu. Do hlavy. Poutník našeho útočného snažení využívá k rychlým brejkům, ale rodící se šance se daří uhasit buďto našim obráncům, nebo mě, nebo soupeř prostě nedokáže trefit bránu. Ten kdo bránu nakonec trefuje je Bohouš, který nedostál svému zvyku kopat balon několik metrů nad, ale trefuje se přímo do ní. V samotném závěru pak skóre pečetí stoper Honza, vyhráváme 4:1 a pochvalu si zaslouží naprosto všichni. Útočníci se rvali o každý míč a soupeřově obraně mnohokrát pomohla jen shoda náhod. Obránci si důsledně plnili povinnosti vzadu a zároveň výborně podporovali útok. Jeden z gólů také padl po tom, co pravý bek Jirka přesprintoval celé hřiště takovou rychlostí, že to nepochopil vůbec nikdo, zdánlivě zracený míč doběhl a ještě jej přesně přihrál před bránu.
Zásluhu na vítězství máji i zraněný Milan, který hru koučoval z lavičky a v neposlední řadě naši skvělí fanoušci, kteří se dostavili v tak hojném počtu, že jsme se na pozápasovém rozboru v hospodě téměř nevešli ke stolům.
Pohled do budoucnosti
Jsou před námi poslední čtyři zápasy. Ten nejbližší už v pondělí 2.6. od 18:45 na Chalabalově s posledním celkem tabulky. V tu stejnou chvíli na tom stejném místě bude hrát i jistý vítěz soutěže, Vyšší princip, s naším největším konkurentem Dark Reunion, takže se určitě bude na co koukat. Následující tři zápasy budou s těmi nejtěžšími možnými soupeři. O druhou příčku a jediné zbylé postupové místo se v posledních kolech poperou tři týmy, které dělí jen čtyři body. Udrží Vyšší pricip svou neporazitelnost, když to nejvíc potřebujeme? A nepadne poprvé třeba s námi? Zvládneme přímý souboj o druhé místo s Darky? A co na nás v posledním kole nachystá na domácí půdě rozjetý Rom Star? Konečně, na co si dát pozor dál? Náš nejlepší střelec Kuba je zatím s 26 brankami na čtvrtém místě tabulky střelců, jen dva góly od druhého a pět od prvního místa. Náš nejlepší sázkař Pavel je zatím na prvním místě tipligy a z deseti tisíc virtuálních peněz již udělal přes milion dvěstě tisíc. Bylo by dobré kdyby tipligu konečně vyhrál někdo jiný než rozhodčí. Takže držte palce a nebo ještě lépe, přijďte nás podpořit, budeme to potřebovat!
S díky za pozornost,
Váš gólman v bráně, s křivýma nohama, hodný strýček Jiří
PS: Kdybyste potřebovali někoho hrozně seřvat, tak se na mne neváhejte obrátit, už to mám nacvičené. Umím to i sprostě a před dětmi.